Změny v oblasti daní a finančního trhu.
Tento text je věnován aktuálním informacím týkajícím se institutu nespolehlivého plátce DPH, kontrol spojených s tzv. skutečným sídlem daňového poplatníka či regulace a omezení bezhotovostních plateb.
V návaznosti na strategii Ministerstva financí v boji proti daňovým únikům došlo v předchozích měsících ke zpřísnění řady opatření souvisejících se správou daně, jakož i prováděním platebních transakcí. Přístupy kontrolních orgánů bezesporu zasáhnou do ekonomické činnosti jak fyzických, tak právnických osob, finanční správa proto přistoupila k vysvětlení vybraných ustanovení ukládajících povinnosti daňovým subjektům. Její současný přístup k institutu nespolehlivého plátce, skutečného sídla daňového subjektu a omezení plateb v hotovosti rozebíráme v rámci tohoto článku.
Problematika tzv. „skutečného sídla“ daňového poplatníka
V únoru 2015 vydalo Generální finanční ředitelství upozornění týkající se registračního údaje „skutečné sídlo“, na něž odkazuje ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 235/2004 sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na množství nejasností ohledně možného provedení daňového kontroly v místě sídla subjektu, upřesnilo Generální finanční ředitelství rozdíly mezi skutečným sídlem subjektu a sídlem zapsaným ve veřejném rejstříku. Pro účely odvodu daně z přidané hodnoty se skutečným sídlem rozumí místo reálného výkonu činnosti osoby povinné k dani (nejčastěji půjde v praxi o místa, kde se schází vedení obchodní korporace, v případě fyzických osob může jít o místo pobytu).
Za předpokladu odlišnosti skutečného sídla od sídla formálního, respektive zapsaného ve veřejném rejstříku, vznikají daňovým subjektům další povinnosti. Primárně musí být správci daně k dispozici také v rámci svého skutečného sídla. Od těchto subjektů bude vyžadována komplexní součinnost související s daňovou správou, uvedené osoby musí být v místě svého skutečného sídla trvale kontaktní apod. Nad rámec řečeného mají současně povinnost zpřístupnit sídlo k provedení daňové kontroly či šetření.
Jestliže existuje rozdíl mezi formálním sídlem daňového subjektu evidovaným ve veřejném rejstříku a sídlem skutečným, je dle Generálního finančního ředitelství nutné nahlásit údaje o skutečném sídle prostřednictvím speciálního formuláře „oznámení o změně registračních údajů“. Pro daňové poplatníky registrované nově od 1. ledna 2015 se informace o skutečném sídle uvádí přímo na příslušné přihlášce k registraci k DPH. Nesplnění povinnosti nahlášení skutečného sídla, potažmo změny tohoto sídla, vede k možnosti uložení pokuty správcem daně, a to za porušení povinnosti při správě daně až do výše 500.000 Kč. Další variantou může být rozhodnutí správce daně o nespolehlivosti plátce dle ustanovení § 106a zákona o DPH.
Nespolehlivý plátce DPH
Finanční správa České republiky počátkem tohoto roku upozornila na rozšíření možnosti aplikace institutu nespolehlivého plátce DPH. Na nové přísnější podmínky upozornilo Generální finanční ředitelství již v říjnu roku 2014, nicméně až od ledna 2015 ve většině případů dochází k jejich skutečnému naplnění. Institut nespolehlivého plátce se vztahuje na plátce, kteří závažným způsobem porušují povinnosti vyplývající ze správy daně. Informace o tom, zda se subjekt stal nespolehlivým plátcem lze nalézt v Registru plátců DPH (dostupný například na webových stránkách). Díky tomu získávají obchodní partneři informace o rizikovosti určitého subjektu. Uvedená zjištění jsou důležitá především z toho důvodu, že v transakcích s nespolehlivým plátcem ručí druhá strana za případnou neodvedenou daň (blíže viz ustanovení § 109 odst. 3 zákona o DPH). Eliminaci ručení lze i nadále provést v souladu s ustanovení § 109a zákona o DPH, a to provedením úhrady daně přímo na účet správce daně, tedy příslušného finančního úřadu.
Mezi nová kritéria, která mohou vést k označení subjektu nespolehlivým plátcem, patří od října roku 2014 například opakované doměřování daně podle pomůcek, nekontaktnost plátce daně, neposkytnutí součinnosti správci daně či nepodání daňového přiznání, hlášení, potažmo výpisu z evidence pro daňové účely po předchozí výzvě správce. Významné je rovněž hledisko snížení limitu nedoplatku na dani z přidané hodnoty, a to z částky 10 milionů korun na částku 500 tisíc korun (nedoplatek musí být v tomto případě evidován nejméně tři kalendářní měsíce po sobě). S účinností od 1. ledna 2015 se pak mezi nespolehlivé plátce zařadí též subjekty, které při registraci uvedou nepravdivé nebo neúplné údaje týkající se skutečného (reálného) sídla společnosti.
V kontextu řečeného dodejme, že správce při rozhodování o přidělení statusu nespolehlivého plátce bere v potaz taktéž důvody, které vedly k nesplnění povinnosti přiznat a odvést daň z přidané hodnoty. Daňovému subjektu současně svědčí možnost podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, které má zpravidla odkladný účinek.
Novelizace zákonů v oblasti finančního trhu
V rámci změn zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů, došlo ke snížení limitu pro povinné bezhotovostní platby z 350.000 Kč na částku 270.000 Kč. Příjemce hotovostní platby, která by převyšovala stanovenou hodnotu, pak opačně nesmí tuto platbu přijmout (blíže viz ustanovení § 4 zákona o omezení plateb v hotovosti). Výše uvedený limit se vztahuje na veškeré transakce v české i cizí měně, provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby, a to v průběhu jednoho kalendářního dne. Nedodržení zmíněných ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti může vést až ke spáchání správního deliktu. Pokutou je postižitelná jak osoba, která platbu provedla, tak osoba, jež jí přijala. V případě přestupku fyzické osoby pokuta dosahuje výše až 500 tisíc korun, právnické osoby a fyzické osoby podnikající mohou být sankciovány až do výše 5 milionů korun.