Živnostenské podnikání, základní aspekty a druhy živností
Základním pramenem upravujícím regulaci živnostenských oprávnění v českém právním řádu je zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „živnostenský zákon“). Pro začínající podnikatele nelze nabídnout vhodnější radu, než seznámení se s uvedenou novelizovanou úpravou. Pojem samotné živnosti zákon charakterizuje tímto způsobem: „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.(viz ustanovení § 2 živnostenského zákona)“ Zákonodárce tak zároveň vymezuje výčet požadavků, které musí být splněny, aby činnost fyzické či právnické osoby mohla být podřazena pod předmět živnostenského podnikání. Pro doplnění výkladu dodejme, že některá typicky svobodná povolání (příkladem advokacie, tlumočnictví, veterinární lékařství, auditorská činnost apod.) této regulaci nepodléhají a živnostenský zákon je explicitně mezi živnosti neřadí.
Specifikace všeobecných a zvláštních podmínek provozování živnosti
Generální klauzulí osvětlující pojem živnosti, zdaleka nedochází k vyčerpání předpokladů pro získání živnostenského oprávnění. S odkazem na ustanovení § 6, 7 a 8 živnostenského zákona je nutné se zaměřit na další aspekty.
K tzv. všeobecným podmínkám provozování živnosti patří:
- dosažení věku 18 let
- způsobilost k právním úkonům
- bezúhonnost
Zákon nicméně pamatuje i na zvláštní podmínky v případě zakládání a provozování živností. Ty ve zkratce spočívají v získání a souvislém prokázání odborné či jiné způsobilosti, pakliže ji konkrétní předpis požaduje. Odborná způsobilost (typicky u činností řemeslných, oceňování majetku a řady dalších) často vyžaduje též doložení praxe v oboru, potažmo oboru příbuzném. V praxi lze situaci řešit např. získáním kvalifikace v konkrétním oboru činnosti, naplněním předpokladu praxe u tzv. odpovědného zástupce, doložením daňových přiznání, případně dalších dokladů za několik po sobě jdoucích let prokazujících výkon činnosti (počet let je odvislý od toho, zda osoba dosáhla potřebné kvalifikace, je občanem České republiky či jiného členského státu EU, vykonávala činnost v pracovněprávním poměru či jako osoba samostatně výdělečně činná apod. – blíže ust. § 8 živnostenského zákona).
Konečně, provozování živnosti mimo jiné brání prohlášení konkurzu na majetek fyzické či právnické osoby, a to ode dne právní moci rozhodnutí, kterým soud ukončil provozování podniku, případně ode dne prodeje podniku v rámci zpeněžení majetkové podstaty (v podrobnostech viz ust. § 8 živnostenského zákona).
Rozdělení živností, vznik živnostenského oprávnění
Základní dělení živnosti spočívá v identifikaci, zda při splnění zákonem stanovených podmínek jde o živnost provozovanou na základě prostého ohlášení tzv. živnosti ohlašovací anebo o živnost realizovanou na podkladě koncese, tzv. koncesované živnosti. Vznik živnostenského oprávnění, resp. oprávnění k provozování živnosti s tímto rozdělením koresponduje. U ohlašovacích živností vzniká oprávnění u právnických osob již zapsaných v obchodním rejstříku (dále jen „OR“), právnických osob, které se do OR nezapisují a fyzických osob dnem ohlášení (se zákonnými výjimkami § 47 odst. 5 a § 47 odst. 6,7 živnostenského zákona). Pro koncesované živnosti je rozhodující den nabytí právní moci o udělení koncese.
V současné době došlo ke zjednodušení zakládání živností zavedením jednotného registračního formuláře, prostřednictvím kterého lze na živnostenském úřadě ohlásit živnost, registrovat se k platbě daně z příjmu fyzických osob pro příslušný finanční úřad a registrovat se k platbě záloh sociálního a zdravotního pojištění.
Druhy živností
Mezi druhy tzv. ohlašovacích živností patří živnosti řemeslné, vázané a v neposlední řadě volné. Kromě odlišného předmětu činnosti rozdíly mezi nimi spočívají v nárocích spojených s jejich výkonem. Živnosti řemeslné, upravené mimo jiné přílohou č. 1 k živnostenskému zákonu vyžadují jako podmínku pro provozování odbornou způsobilost ve smyslu získání potřebné kvalifikace, potažmo vykonání nejméně šestileté praxe v oboru. Podmínky vždy závisí na konkrétní řemeslné živnosti. Pro ilustraci uveďme, že za řemeslnou živnost lze považovat pivovarnictví, zámečnictví, zlatnictví, hodinářství a další.
K živnostem vázaným se řadí mimo jiné oceňování majetku, účetnická činnost, restaurování děl z oboru výtvarného umění, průvodcovská činnost či jiné uvedené v příloze č. 2 živnostenského zákona. Odborná způsobilost k provozování předmětu podnikání, jenž spadá pod vázané živnosti, je vždy vymezena u příslušné činnosti přímo v příloze č. 2.
Nejméně nároku vyžaduje živnostenský zákon od živností volných. Při splnění všeobecných podmínek zmíněných v textu výše, již není třeba dokládat odbornou ani jinou způsobilost. Přehled poskytuje příloha č. 4 zákona, kde nalezneme především vysvětlení předmětu podnikání, kterým je výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona. Jde tak o výrobu motorových a přípojných vozidel, zprostředkování obchodu a služeb, ubytovací služby, realitní činnost, fotografické služby, reklamní činnost atd.
Jako poslední zbývají živnosti vznikající na podkladě udělení koncese. Zákon pro ně vyhrazuje přílohu č. 3, kde vymezuje požadavky na odbornou způsobilost. Mezi typické zástupce koncesovaných živnosti patří provoz cestovních kanceláří, provádění veřejných dražeb, silniční motorová doprava a jiné.
Mgr. Klára Sommerová