Specifika registrace k dani z přidané hodnoty
Počínaje lednem roku 2015 dojde k několika zásadním změnám upravujícím daň z přidané hodnoty na podkladě připravovaných novel zákona o DPH, které jsou aktuálně (polovina září) předmětem připomínkového řízení Poslanecké sněmovny. Shrneme-li ve zkratce hlavní body novelizace, lze očekávat zavedení druhé snížené sazby DPH ve výši 10 %, která se bude týkat především léků nebo knih. Po vzoru Slovenska by se měli plátci od roku 2016 připravit na nový institut kontrolního výkazu, jenž se zaměřuje na zaznamenávání jednotlivých uskutečněných a přijatých zdanitelných plnění. V tomto ohledu se má jednat o jeden z nástrojů v boji proti daňovým únikům. Kromě jiného se předpokládá potenciální rozšíření seznamu zboží, na které se vztahuje režim přenesené daňové povinnosti (půjde např. o produkty typu mobilní telefony apod.). Obavy ze sníženého limitu obratu pro registrace plátce daně ve výši 750.000,- Kč nejsou na místě, neboť novela setrvává u zažitého obratu jednoho miliónu korun českých. Oblast registrace k dani z přidané hodnoty však i nadále činí v praxi problémy. Z toho důvodu věnujeme po předchozím shrnutí vybraných změn novelizace následující část příspěvku základní právní úpravě registrace k DPH.
Povinná registrace k DPH (§ 94 ZDPH)
Povinná registrace k dani z přidané hodnoty předpokládá již zmíněné překročení obratu v částce jednoho miliónu korun českých, jehož musí subjekt dosáhnout za předchozích 12 bezprostředně po sobě jdoucích měsíců (viz blíže ust. § 6 odst. 1 zákona o DPH). Plátcem se osoba stává od druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k překročení obratu. V takovém případě vzniká povinnost podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, v němž subjekt stanoveného miliónového obratu dosáhl. Registrace je prováděna prostřednictvím interaktivního formuláře na příslušném finančním úřadě. Pokud se nicméně osoba registruje k dani již na začátku podnikání, postačí registrace za využití jednotného registračního formuláře na kterémkoli živnostenském úřadě v České republice.
Překročení obratu však představuje pouze jednu ze skutečností zakládajících povinnou registraci k dani. Mezi další okolnosti ovlivňující vznik povinné registrace patří:
- postavení společníka ve společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, za předpokladu, že se stal plátcem kterýkoli další společník;
- nabytí majetku na podkladě rozhodnutí o privatizaci nebo při nabytí obchodního závodu;
- přeměna obchodní korporace, pokud na ní přechází nebo je převáděno jmění společnosti, jež byla plátcem;
- uskutečnění zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku, a to osobou, která nemá sídlo v tuzemsku;
- nabytí majetku po zemřelém plátci, pakliže právní nástupce pokračuje v ekonomické činnosti předchozího subjektu, apod.
V situaci povinné registrace se bezesporu vyplatí obezřetnost při dodržování lhůt, neboť finanční úřady zpravidla přistupují k ukládání pokut za opožděná daňová přiznání, potažmo vypočítávají úroky z prodlení v případě neuhrazení daně v termínu. Na rizikovou situaci společnosti, v níž se některý ze společníků stane plátcem daně, pamatuje ust. § 95 zákona o DPH stanovující informační povinnost společníka. Jestliže se osoba povinná k dani, která je současně společníkem společnosti, stane plátcem, vzniká jí povinnost informovat o novém stavu ostatní společníky ve lhůtě 15 dnů ode dne, v němž se stala plátcem.
Vyplatí se registrace dobrovolná? (§ 94a ZDPH)
Od povinné registrace je třeba odlišit registraci dobrovolnou, založenou na vůli subjektu stát se plátcem daně z přidané hodnoty. Subjekt se posléze stává plátcem DPH ode dne následujícího po dni oznámení registrace. Rozhodnutí o dobrovolné registraci by mělo být podrobeno důkladnému zvážení, neboť se podnikateli nemusí vyplatit. Patří-li mezi významné klienty společnosti, dále pak odběratele či dodavatele, plátci DPH, je krok k dobrovolné registraci bezpochyby výhodný. Lze si představit též situaci, kdy podnikatel nakupuje zboží, respektive služby pod sazbou základní DPH, ovšem finální výstupy podléhají sazbě snížené. V takovém případě má možnost získat na rozdílu výhodnou marži (klasickým příkladem bývají stavební společnosti, ubytovací zařízení atd.). Zmiňme rovněž výhodu odpočtu DPH při prvotním pořízení majetku. U počátečních výdajů na pořízení majetku ve smyslu automobilu, interních serverů a systémů, vybavení kanceláří a jiných jde uplatnit nárok na odpočet DPH. Daň je možné nárokovat zpětně, na dokladech ale musí být vyznačeno odpovídající datum uskutečnění zdanitelného plnění pro období, v němž se osoba stala plátcem.
Vzhledem k tomu, že zákon explicitně neuvádí, jaké materiály smí finanční úřady od subjektu dobrovolné registrace požadovat, praxe se logicky různí. Časté bývají žádosti finančních úřadů o doplnění dokumentů, přičemž zejména půjde o faktury, smlouvy o bankovním účtu, podnikatelský záměr nebo doklady osvědčující činnost společnosti. Účelem je prokázání, zda subjekt skutečně plánuje realizovat zdanitelná plnění. Společnosti registrující se k dani dobrovolně byly v posledních letech mnohdy využívány k hospodářské trestné činnosti a daňovým únikům. V reakci na nezákonnou činnost vydalo Ministerstvo financí interní pokyn finančním úřadům s cílem zpřísnit prověřování dobrovolných registrací. Ani vyčerpávající doložení všech požadovaných dokumentů z toho důvodu finančnímu úřadu ke schválení rozhodnutí o dobrovolné registraci nemusí stačit.
Problematika sídla společnosti při registraci k DPH
S odkazem na ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona o DPH se za sídlo společnosti u osoby povinné k dani považuje adresa místa jejího vedení ve smyslu místa, kde dochází k přijímání zásadních rozhodnutí týkajících se řízení osoby povinné k dani. Další variantou je místo, kde se schází vedení společnosti. Za předpokladu, že fyzická osoba nemá místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu. Z uvedeného vyplývá, že pouhá existence poštovní adresy nemůže být postačující pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani. Prokázání vazby na sídlo by pak mělo být realizováno doložením relevantních dokumentů – smlouvy o nájmu, souhlasu vlastníka s umístěním sídla společnosti, listem vlastnictví apod. Dodejme nicméně, že citovaný přístup finančních úřadů rozporuje dnes již ustálenou praxi obchodního práva, a sice převahu tzv. fiktivního sídla právnické osoby (sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, resp. ve společenské nebo zakladatelské smlouvě) nad sídlem skutečným.