Směrnice EU o opožděných platbách

Od 1. července 2013 nabyla účinnosti novela č. 179/2013 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObZ“ nebo „obchodní zákoník“), řešící dopad opožděných plateb na podnikatelský sektor. Uvedená novela představuje výsledek implementace výše specifikované směrnice, kterou se Evropská Unie snaží snížit, potažmo minimalizovat vliv ekonomické krize na malé a střední podniky.

Negativní podmínky hospodářství měly v minulých letech za následek nedostatečnou konkurenceschopnost podnikatelů, včetně zvýšení rizik pro fungování vnitřního trhu unie. Daná problematika spadala dříve pod rozsah Směrnice 2000/35/ES, kterou český zákonodárce mechanicky vtělil do ustanovení § 369a ObZ. Šlo o neúčinný prostředek, jenž nebyl dostatečně navázán na ostatní ustanovení obchodního zákoníku. Ve výsledku proto nedocházelo k řádnému splácení plateb zejména ze strany větších dodavatelů. Z důvodové zprávy k novele zákona mimo jiné plyne, že základním cílem nové úpravy (která ruší dosavadní) je především zlepšení platební morálky, ochrana malých a středních dodavatelů služeb a zboží, jakož i regulace plateb pocházejících z veřejného sektoru.

Základní povinnosti spojené s novelou obchodního zákoníku

Pod předmět nové právní úpravy lze zařadit jednak veškeré obchodní transakce týkající se podniků, jednak obchodní transakce realizované mezi podniky a orgány veřejné správy. Působnost směrnice se nicméně nevztahuje např. na obchodní transakce provedené mezi spotřebiteli, potažmo dlužné částky, které jsou součástí řízení o úpadku dlužníka. 

Zaměříme-li se nyní na ustanovení § 340 odst. 3 obchodního zákoníku, primárně stanovuje povinnost dlužníka zaplatit cenu za dodávku zboží nebo služby do 30 dnů ode dne vystavení faktury (se stanovenými výjimkami též ode dne doručení zboží či poskytnuté služby, popř. ode dne převzetí). Uvedené se týká vztahů mezi podnikateli. Zákon rovněž stranám umožňuje sjednat si dobu splatnosti odlišně formou smlouvy. Překročení doby splatnosti delší než 60 dnů lze ovšem sjednat pouze, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. V tomto smyslu se v nové legislativě projevují již zmíněné obranné mechanismy ve prospěch menších a středních podnikatelů.

Obdobným způsobem došlo k regulaci doby týkající se převzetí zboží nebo služby. Analogicky jako v prvním případě byla ustanovena 30 denní lhůta pro splnění povinnosti převzetí, přičemž překročení lze sjednat, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Odlišný režim nastupuje u orgánů veřejné moci. Překročení doby 30 dní připadá v úvahu pouze v odůvodněných případech. Současně je vyloučeno, aby se den doručení faktury stal předmětem smluvních jednání. Zákonodárce tímto způsobem reguluje situace především veřejných zakázek, kde v praxi docházelo ke hrazení závazků až po 120 dnech apod. Jejich realizace tudíž zůstávala finančně kryta z prostředků podnikatelského subjektu.

Sankční mechanismy

Zásadní novinku je třeba spatřovat v úpravě zákonných úroků z prodlení. Ve chvíli, kdy nedojde ke splacení faktury v zákonné lhůtě 30 dní, případně ve smluvně určené lhůtě mezi stranami, získává věřitel automaticky právo na úhradu úroků z prodlení. Primárně se jejich výše řídí smluvním ujednáním stran. Pokud nedošlo k dohodě o výši úroků z prodlení, nastupují úroky z prodlení v zákonem stanovené výši. Implementovaná směrnice překvapivě počítá i se zvýšením zákonné sazby, a to minimálně na výši osmi procentních bodů nad referenční sazbou České národní banky. Vedle úroků z prodlení má věřitel dále nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v intencích ustanovení § 369 ObZ. Ve světle řečeného nelze vyloučit ani případné nároky z odpovědnosti za škodu.

Pro přehled dodejme, že paralelně s novou legislativou vláda ČR novelizovala znění nařízení č. 142/1994 Sb., kde krom již zmíněné zvýšené sazby úroků z prodlení, je upravena i minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1.200,- Kč.

Mgr. Klára Sommerová