Co přináší rok 2017 aneb právní aktuality ze života korporací

Spuštění elektronické evidence tržeb začátkem prosince loňského roku přineslo do činnosti podnikatelů a obchodních korporací nebývalý shon a řadu otázek. Dalo by se dokonce říci, že zastínila další neméně důležité změny, které si zákonodárci připravili pro letošek. Pro správnou orientaci ve spleti právních novinek vám přinášíme praktický přehled, včetně upozornění, jaké oblasti se vyplatí sledovat.

Elektronická evidence tržeb

Elektronická evidence tržeb (dále jen „EET“) se pomalu přesunuje do 2. fáze registrace podnikatelů, tentokrát z oboru maloobchodu a velkoobchodu, pro něž začíná povinnost platit od 1. března 2017. Poučení již mohli nasbírat ze strany svých předchůdců - nejčastěji restauratérů a hoteliérů - spadajících do první registrační vlny. Napojení do systému EET primárně předpokládá vyzvednutí povinných autentizačních údajů. Finanční správa umožňuje získat tyto údaje elektronicky prostřednictvím portálu Daňové správy za využití přihlašovacích údajů do datové schránky podnikatele, případně osobně u kteréhokoli územního pracoviště finančního úřadu. Není-li si podnikatel jistý, zda konkrétní platbu evidovat, lze zažádat o tzv. závazné posouzení finanční správy podléhající správnímu poplatku 1.000,- Kč. Žádost musí obsahovat identifikační údaje podnikatele, popis platby, jíž se má posouzení týkat, a rovněž návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení, tedy, zda se dle podnikatele platba evidovat má, či nikoli.

Obavy v tuto chvíli vyjadřují majitelé menších a středních e-shopů, pro něž povinnost napojení na systém EET představuje zátěž zejména z důvodu jejich minimální technické vybavenosti. Nejasnosti opět panují ve stanovení okamžiku evidence platby. Zatímco platby plynoucí z převodů na účet e-shop evidovat nemusí, platby v hotovosti je nutné evidovat okamžitě s bezprostředním předáním dokladu zákazníkovi. Platby uskutečněné přes platební bránu kartou jsou také evidovány okamžitě, účtenku s FIK (fiskální identifikační kód) je nicméně možné připojit k zasílanému zboží společně s fakturou. V České republice oblíbené zasílání na dobírku vyvolává otázek nejvíce. Evidenci nepodléhá platba zaslaná kurýrem (externím přepravcem), jestliže došlo k jejímu odeslání na účet obchodníka. Pokud je však platba předána v hotovosti či kartou, zákonná povinnost evidence se aplikuje. Dojde-li následně ke vrácení zboží do 14 dnů, obchodník kromě prodeje stornuje platbu též v systému EET, a to odesláním záporné částky v novém hlášení, které nutně nemusí být spárováno s původní platbou. Důležitý je znovu okamžik evidence, k němuž dochází nejpozději při vrácení tržby zpět zákazníkovi. Veškeré aktuální informace včetně kontaktů na příslušná oddělení finanční zprávy je pak možné nalézt na webových stránkách www.etrzby.cz

Ochrana osobních údajů v obchodních korporacích

Bez ohledu na velikost společnosti bývá ochrana osobních údajů často přehlíženou sférou v rámci její každodenní činnosti. Přitom ve většině případů postačí během interního auditu identifikovat problematické okruhy a rizika, zapracovat identifikované změny do interní dokumentace a samozřejmě zajistit jejich provedení, následně nastavit vhodné procesy pro případy úniků dat a proškolit dotčené osoby. V květnu roku 2018 navíc nabývá pro všechny státy Evropské unie účinnosti Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“), které kromě sjednocení stávajících norem napříč EU nahradí dosavadní českou právní úpravu. 

Příchod GDPR provází obavy z vysokých sankcí, jejichž strop se nachází u částek 20 milionů Eur nebo 4 % z celosvětového obratu správce, popřípadě zpracovatele osobních údajů. Byť se uvedené částky jeví v českém prostředí jako nereálné, dá se bezesporu očekávat alespoň částečné navýšení udělených pokut ze strany dozorové autority. Společnostem lze proto v prvé řadě doporučit revizi všech činností, při nichž dochází ke zpracování osobních údajů, ať už interně (typicky údaje zaměstnanců), anebo ve vztahu k zákazníkům a dalším osobám. Zde spadá hlavně zhodnocení platnosti souhlasu se zpracováním osobních údajů, neboť za předpokladu, že stávající získané souhlasy se zpracováním nebudou odpovídat požadavkům GDPR, hledí se na ně, jako by je subjekt údajů neposkytl. Obdobně je třeba přijmout odpovídající technicko-organizační opatření s přihlédnutím k velikosti a potřebám konkrétní korporace. Jelikož se mezi osobní údaje zahrne i IP adresa, soubory cookies, e-mailová adresa (respektive síťové identifikátory), pocítí novou úpravu opět provozovatelé služeb e-commerce. K pozitivním aspektům regulace přibude zrušení registrační povinnosti u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Podobu výsledné úpravy v květnu 2018 ovlivní především gestor problematiky, Ministerstvo vnitra, neboť GDPR ponechává dílčí sektory k úpravě členským státům. Sumárně se dá ovšem shrnout, že společnostem, jež zahájí přípravu na nové legislativní požadavky co nejdříve, se tento náskok bezesporu vyplatí.

Pracovněprávní převrat a rozšíření práv zaměstnanců v korporaci

Sféru pracovního práva čeká v roce 2017 významná koncepční novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Mezi novinkami se objeví institut tzv. vrcholového řídícího zaměstnance – kategorie vedoucího zaměstnance přímo podřízená statutárnímu orgánu. Zařazení do této kategorie se vedle dohody se zaměstnavatelem odvíjí též dle výše poskytované mzdy (v každém kalendářním měsíci mu podle návrhu novely musí být vyplaceno alespoň 75 tisíc korun). Návrh rovněž předpokládá, že si vrcholový řídící zaměstnanec bude moci rozvrhnout sám pracovní dobu a to i ve dnech pracovního klidu. Přitom by se na danou kategorii zaměstnanců nevztahovala určená délka týdenní stanovené pracovní doby, rozsah práce přesčas či její evidence, včetně odměňování dle ustanovení o mzdě nebo náhradním volnu za práci přesčas, mzdě za noční práci atp. 

Do zákoníku práce se dále promítne regulace práce z domova („home office“, „homeworking“) a práce na dálku („teleworking“), které doposud zůstávaly upraveny poměrně vágně. Práce mimo výkon pracoviště ale otevírá řadu otázek, jež zůstávají na řešení v rukou zaměstnavatele, nejčastěji formou pracovní smlouvy. Výjimkou nicméně nejsou ani případy, kdy je tento druh práce mezi stranami ponechán bez adekvátního vymezení pravidel, což v praxi přináší nejeden problém. Úprava se s nimi snaží vypořádat jednak stanovením povinnosti hradit zaměstnanci náklady související s prací konanou mimo pracoviště (což má význam například pro trend posledních let známý jako „BYOD“ neboli „Bring your own device“, umožňující využití osobních zařízení zaměstnance pro výkon svěřené práce), jednak povinností zaměstnance chránit svěřená data vztahující se k jím vykonávané práci.

Ve stručnosti je možné zmínit i navazující změny v případě doručování, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebo institutu převedení na jinou práci. Osud novely je nadále v rukou zákonodárců, už nyní je ovšem jasné, že směřuje k prohloubení flexibility pracovněprávních vztahů a celkové modernizaci organizace práce.

Trestní odpovědnost právnických osob

Zásadní novelizace se dočkal rovněž zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů. Právnické osoby mohou být nově trestně odpovědné za veškeré trestné činy s výjimkou těch výslovně zmíněných v ustanovení § 7 uvedeného předpisu, čímž se významně rozšiřuje výčet skutkových podstat na zhruba dvě stovky. Pro přehlednost je vhodné zdůraznit, že trestný čin za právnickou osobu může spáchat jak statutární orgán, jeho člen, osoba ve vedoucím postavení vykonávající řídící nebo kontrolní funkci či řádový zaměstnanec při plnění pracovních úkonů. Novela přirozeně počítá také s možností „vyvinění“ pro tyto případy, a to za předpokladu, že právnická osoba prokáže vynaložení úsilí k zabránění spáchání protiprávního činu. Obecně je třeba pokaždé brát v potaz, že odpovědnosti právnické osoby nebrání, pokud se nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba z výše uvedených protiprávně jednala.

Pro obchodní korporace z řečeného ve zkratce plyne zabezpečení vhodné prevence v podobě zavedení vnitřních mechanismů kontroly, ideálně ve formě dokumentace. Dle velikosti firmy lze doporučit pečlivé proškolení zaměstnanců se zřetelem ke svěřeným pracovním úkolům a pozicím, včetně následného zdokumentování jednotlivých kroků. Zejména pak u korupčních rizik se vyplácí nastavení mechanismů interního oznamování podezření na problematická jednání, ať už ze strany zaměstnanců či vedoucích pracovníků. S tím úzce souvisí požadavek na zajištění anonymity oznamovatele v případě zvlášť závažných obvinění. Od věci se nezdá být sjednání pojištění odpovědnosti členů statutárních orgánů a pozornost věnovaná zásadním rozhodnutím společnosti ovlivňujícím její chod, vztahy se třetími stranami a samozřejmě soulad jejího konání s platnými právními předpisy.

Revoluce ve spotřebitelských (i marketingových) soutěžích

Nejedno marketingové oddělení si s úderem ledna letošního roku s úlevou vydechlo. Očekávaná deregulace spotřebitelských soutěží se projevila účinností zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, který nahradil stávající a poněkud zkostnatělý text zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, včetně souvisejících předpisů. A zatímco tedy dříve nepřipadalo v úvahu, aby v soutěži, kde si soutěžící zakoupí produkt či službu, byl následně vylosován slosováním eventuálně náhodným výběrem (spotřebitelské soutěže zákon o loteriích výslovně zakazoval, případně dle stanovených kritérií podléhaly oznamování příslušnému finančnímu úřadu), rok 2017 přinesl vítané uvolnění. Není nutné se tedy obávat ani astronomických pokut do výše 10 milionů korun. V tomto bodě je vhodné poznamenat, že dosavadní úprava spotřebitelských soutěží neodpovídala principům unijního práva v této plně harmonizované oblasti, především z důvodu zvoleného restriktivního výkladu. Obdobně nezohledňovala běžnou praxi při realizaci marketingových akcí například na sociálních sítích, které se pro řadu společností stávají nástrojem ke zvýšení popularity a oblíbenosti u spotřebitelů.

Nově již nebude na překážku výběr výherce formou náhodného slosování, ani hodnotnější cena výhry (původní limit nesměl v ročním souhrnu přesáhnout částku 200. tisíc korun). Současná úprava však nezůstane bezbřehá. Samo označení spotřebitelská soutěž napovídá, že v ní musí docházet k ochraně spotřebitele dle běžných standardů, tzn.: nesmí jít o nekalou obchodní praktiku, akce musí být transparentní, dostatečně srozumitelná a s jasným plněním informační povinnosti formulované v rámci pravidel konkrétní soutěže.  

Mgr. et Mgr. Klára Sommerová